Křiváci...
Zvonek zadrčel právě ve chvíli, kdy jsem si rychle v předsíni na ksicht malovala obličej a chystala se odsprintovat na autobus do práce.
„Brý den paninko, kafíčko by nebylo?“ Vybafnul na mě zpoza dveří vyplešlý týpek v montérkách. Další montéráci už se mezitím roztáhli na schodech a spokojeně dohulovali ranní cigáro. Vajgly típali o zeď a shazovali ze schodů kamsi do přízemí.
„Kafíčko by nebylo!“ Zopákla jsem s vykřičníkem. „Právě letím do práce!“ Dodávám pro jistotu, kdyby jim to nedošlo, a pádím pryč.
V poledne mi to nedá, beru si volno a jdu tu partu zkontrolovat. Nacházím je ve stejné pozici, pouze o patro níž u dveří paní Hanáčkové. Vajgly se tentokrát válej všude, a smrad z cigaret přehlušuje vůně řízků s bramborovým salátem. Pan Hanáček právě supí do schodů a s taškou plnou cinkajících plzniček se snaží proplést mezi montéráky.
„Voběd je na stole pánové,“ zaslechnu ještě hulákat paní Hanáčkovou, než za sebou zabouchnu dveře.
Rozhlížím se po bytě, plným prachu a šlápot, ze svátečního ubrusu smetu kus zdi a pak jen vejrám z novýho ušmudlanýho plastovýho okna ven. Při vejrání mi pomalu dochází, že jednoho z těch chlápků znám. Kluk, kterýho jsem potkávala v dětství, se v dospělosti „chyt blbý party“ a později pěknejch pár let seděl za vykrádačky.
Po chvíli zaslechnu devadesátiletou sousedku Boženku, jak unaveně heká po schodech.
„Tak pak eště přiďte ke mně na to kafíčko!“ Slyším ji halekat ve chvíli, kdy mi to nedá a vykouknu ze dveří.
„Panebože proč to děláte? Vždyť oni si na to kafe můžou někam zajít. Určitě jsou za to placený a dostávaj stravenky!“
„Vy pak přiďte taky,“ zamrká na mě, zcela ignorujíc mou otázku.
Odpoledne kolem čtvrtý, když mají chlápci konečně padla, se proderu oblaky cigaretovýho kouře k bytu sousedky Boženky. Otevře v župánku a chvíli na mě civí. Asi si dala šlofíka, a teď je zmatená, než jí docvakne, že mě pozvala a šourá se zaprášenou chodbou do kuchyně. Následuju ji. Boženka už si stihla i zamýst, jen ve dřezu se ještě válí pár hrnků od kafe.
„Dáte si turka nebo rozpustnou?“ Ptá se mě.
„Mně je to jedno, dejte jakou máte.“
„Mám obě,“ chlubí se mi Boženka. „Já piju jenom rozpustnou kvůli žaludku, ale pánové chtěli turka, tak jsem doběhla k Vietnamcum. No navařit už bych nestihla, ale Hanáčková jim usmažila řízky, tak jsem je pozvala aspoň na to kafe.“
„Proč to Boženko děláte?“ Ptám se znovu. „Proč tady poletujete kvůli partě týpků, který tady zahulej celou chodbu a našlapou vám tady a vůbec… Dělaj přece svou práci a maj za to zaplaceno. Vždyť si na ten oběd i na kafe můžou v poledne zajít!“
„No, vždyť víte jak to chodí,“ mrkne na mě Boženka, zatím co leje vodu do konvice. „Když je nepozvu, ještě mi to zprzněj! Vaníček vod vedle povidal, že jim kafe neuvařil a pak mu to prej udělali nakřivo!“
„Ale to přeci nesměj! To je nesmysl! Vždyť se to kontroluje!“.Namítám. „A víte, že jeden z nich je bejvalej zloděj?!...Byl zavřenej za krádeže!" Dodám dramaticky.
„Hmm…to se mi ňák nezdá.“ Opáčí umanutě Boženka. „Takový slušný hoši! Hrnky si po sobě sklidili do dřezu…A rum si prej přinesou zejtra vlastní!“
Odcházím domů poražena. Sednu si ke stolu a zírám ven tím novým zaprášeným plastovým oknem. Mám dojem, že je dost nakřivo…
obrázek - zdroj: https://pixabay.com/cs/
Lucie Vacková
Viléme, Hynku, Jarmilo! Co to jen na mě leze?
Postupně jsem vyloučila chřipku, virózu, anginu, kovid, neštovice, černý kašel, vši, svrab i záškrt - prostě všechno, co může jeden schytat, pokud pracovní dny tráví v narvané školní třídě.
Lucie Vacková
Má rozkládací domácnost...
Většina lidí má rozkládací gauč. Někdo též vlastní rozkládací stůl, jiný rozkládací křeslo. V mé domácnosti je v rozkladu úplně všechno.
Lucie Vacková
Školní ples, aneb tanči, jak já pískám...
Bylo nebylo...Kdesi kdysi jedna vesnická škola slavila významné výročí svého založení a tak učitelky Hopsálková s Plesálkovou dostaly nápad...
Lucie Vacková
Drahý Mathew, děkuji vám za vaši štědrost!
Dnes ráno na mě u ranní kávy z mailové schránky vypadla úžasná zpráva! Zdá se, že konečně budu bohatá!
Lucie Vacková
Kurz negativního myšlení, aneb chceš li být asertivní, buď občas nasertivní
Chcete vědět, jak s úsměvem přežít další všední den? Stačí si každé ráno cestou do práce pořádně zanadávat!
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 23
- Celková karma 22,15
- Průměrná čtenost 1294x